Židle 01 —

Židle 01 byla moje diplomová práce na GRAC v Amsterdamu. Výzkum, testování a vývoj trvaly od října 2007 do dubna 2008. Konzultanti byli Henri Snel, Ira Koers, Edina Németh a Willem van Seumeren. Židle 01 mi získala nominaci na cenu Mart Stam Prijs 2008, mezinárodní ocenění za inovaci v designu židlí.

Židle 01 představuje mojí cestu od grafického designu k objektům. Vývoj začal čistě grafickou prací. Nejprve jsem se zabýval metodou zaznamenávání linkových kontur a generování symetrických grafických smyček. Vznikla tak knihovna tvarů, které jsem několika způsoby zkoušel převést do materiálu a zcela nezávazně jsem pro ně hledal funkce a použití. Jeden plochý tvar vedl ke vzniku jednoho prostorového objektu. Jeden kus materiálu, ze dvou dimenzí do tří dimenzí. Koncept byl jasný, ale proces byl překvapivě složitý.

Plochý materiál normálně nemá strukturální pevnost. Je potřeba vyvážený profil, aby se dosáhlo pevnosti. Možná to byla moje naivita, ale zajímalo mě přijít na způsob jak vytvořit objekt, který bude strukturálně pevný svým celkovým tvarem, ne že toho dosáhne pevnými komponenty. Nejdříve jsem testoval různé kombinace skelných a carbonových kompozitů a potom jsem zkusil nerezový plech kvůli jeho příznivému elastickému limitu. Bylo jasné, že je mnohem zajímavější hledat pevnost za použití flexibilního materiálu, než pracovat s materiálem, který je pevný sám o sobě. Postupně tak vzniklo několik nerezových modelů 1:2 a 1:1, u kterých šlo především o využití elastických vlastností pro pevnost konstrukce. —

Flexibilní materiál má vždy svůj elastický limit. Jeho deformace je vratná, pokud se tento limit nepřekročí. Tenká nerez ocel má tento limit celkem daleko. Z toho vyplynulo, že strukturální pevnost se dá dosáhnout mnohem komplexnějším způsobem než volbou profilu. Elastická energie celého objektu se totiž dá zamknout uvnitř jeho struktury, na hranici elastického limitu nerezu. To znamená, že použitý materiál může byt v ploše relativně měkký, ale když se konstrukce svaří, tak se z ní stane jakoby stlačená pružina, která začně být překvapivě nosná. Postupně stlačovaná pružina je čím dál tím tvrdší a to samé se děje tady, jen zde je celý objekt uzamčený v tom stlačeném stavu.

Židle 01 je tímpádem flexibilní a zároveň extrémně pevná na to že je z jednoho kusu plechu. Je svařená ve třech bodech a jsou to právě tyto sváry, které drží její stlačenou energii. Kdyby sváry praskly tak židle exploduje do téměř plochého stavu. Z toho je také jasné, že její táhlé křivky nejsou tvarované záměrně, ale představují přirozené chování materiálu. Je to stejný princip jako když se ohýbá špejle za konce: udělá dlouhou křivku po celé své délce. Křivky jsou vlastně přirozená reakce nerez oceli pod tlakem. — M Ch