Věc barev —

Stupně šedé jsou moje nejoblíbenější barevné spektrum. Jsou zcela univerzálně použitelné, kultivované a fungují v jakékoliv kombinace mezi sebou i ve vztahu ke všem ostatním barvám. Šedé spektrum je také jediné, které právem zahrnuje extrémní polohy černou a bílou. Je také velmi těžké spojit si šedou s nějakou konkrétní dobou. Naopak se zdá, že šedá dokáže ignorovat styly a tendence a cokoliv šedého má potenciál vypadat skvěle v kterémkoliv časovém období.

Líbí se mi jemná diplomacie šedé a střední šedou používám hlavně na objektech, u kterých chci aby divák vnímal jejich obrysy stejně jako jejich plochu. Univerzální použitelnost šedé mě přitahuje také proto, že se tím dostává velmi blízko definici designu jako disciplíny, která se snaží najít obecné hodnoty přijatelné pro různé lidi. Dalo by se říct, že šedá je barva designu. —

Mám vyhraněné vztahy k různým barvám. Většinou se při výběru řídím nějakou asociací nebo dějinami designu. Pokud to jde a pokud to dává smysl vždy se snažím o konceptuální rozhodnutí o barvě. Pro všechny situace ale platí, že nejvíc mě baví když se použije pouze jedna barva a když věc vypadá jako by se celá namočila najednou do barvy. Stejně jako komponenty tvoří celek objektu i barva by měla sjednocovat objekt a pokrýt jeho celý povrch. Tohle jsem si uvědomil, když jsem poprvé viděl ponorné odlévání z červeného fluorescentního vinylu. —

V mojí práci se často snažím uniknout problému s barvou a zvolím nějaký proces, který barvu způsobí sám. Barva může být také produktem stárnutí věci. Nahý materiál je vždy vhodná volba. Je to upřímný a přírodní stav. Přírodní povrch má obrovskou výhodu v tom, že stárne zajímavým způsobem. Proto rád pracuji s kovem a se dřevem, protože v porovnání s plastem mají úžasnou schopnost vyložit svou osobní historii, která se utvářela jejich používáním. — M Ch