Normální nízká stolička je typ nábytku, který jsem zatím nezkusil udělat. Zadání od LUGI vytvořit nějaký dostupný vtipný jednoduchý objekt, který bude reprezentovat značku a bude mít sám o sobě určitou hodnotu, se mi hned spojilo s možností udělat promyšlenou stoličku. Barové stoličky jsou moje oblíbené teritorium v designu, ale nízké stoličky jsou něco úplně jiného. Je to snad ta nejjednodušší forma sezení. Tahle skica volně shrnuje první prototyp nové stoličky. Je navržená pro ploché balení a dá se postavit a rozebrat pomocí jedné křídlovky. 11 / 5 / 2012 — M Ch
Prošedivělé kudrnaté pohlavní ochlupení? Rýžové nudle? Těstoviny? Spíš je to odpad vytvořený soustruhem při rotačním obrábění polyamidových dílů. Je to velmi pěkné, rozhodně je to víc přitažlivé, než vyráběný nudný mechanický díl, který nikdo nechápe a neocení. Nutí mě to myslet na náhodně vzniklé vedlejší produkty, které vznikají neplánovaně během procesu a nikdo je původně nehledal. Právě tyhle věci jsou často nejvíc fascinující a inovativní. Kdykoliv na něčem pracuji, vždycky vznikají spousty jiných nápadů, které se teď zrovna nehodí, ale které se dají skvěle použít jinde. Často si všímám, že ty neplánované výtvory bývají víc přitažlivé, než přesně doladěný a promyšlený výsledek hlavního záměru. Znamená to tedy, že proces je v designu mnohem důležitější a přínosnější než jakýkoliv dosažený konečný produkt. 7 / 5 / 2012 — M Ch
Na tomhle obrázku vlastně není nic zajímavého. Je to sklad v jedné východoevropské slévárně. Vše se ale změní v momentě, kdy se dozvím něco víc o příběhu, který se tu odehrává. Ten polystyrénový 3D frézovaný model 1:1 na levé straně bude brzy odlitý do železa. Pěnový blok, který unesou dva lidi, se promění v 10 tun vážící lisovací formu pro bok Škody Octavie III. To je její nová generace, která přijde na trh ke konci roku. Je to neuvěřitelné, když si přestavím jaký pocit je z nového auta jako z produktu, že vše začíná takhle hrubě a primitivně. A je stejně podivné, že přejdeme mnoho obrázků, míst a zážitků, ze kterých nemáme nic, protože naše vědomost je vždy trochu pozadu. 4 / 5 / 2012 — M Ch
Alejandro Ingelmo – zlaté kožené tenisky. Zásadní součást mého šatníku. Když se zabývám věcmi v designu, vždycky mě zajímá, jak dlouho někomu věc vydrží v oblibě než je potřeba ji nahradit. Jsou věci, které získávají na hodnotě, jako staré Bugatti. Jsou věci, které svou hodnotu zcela ztratí v jeden určený moment, jako krabice od mléka. Potom jsou věci, které vlastně žádnou hodnotu nemají, ale když je v určitých momentech nemáme, jsou k nezaplacení. To je třeba toaletní papír. Ale zlaté obscénní tenisky mají podle mě životní cyklus daný tím, jak se používají. Nenosil bych je každý den, ale když si je vezmu jen někdy, zůstanou zvláštní a udrží si svou hodnotu. Proto je nosím jenom jednou za rok. 27 / 4 / 2012 — M Ch
Prototyp podnože pro mojí příští barovku, která je teď ve vývoji. Tvar a logika jsou inspirované stupačkami z motorek. Je to 2mm plech z hliníkové slitiny, vypálený laserem a ohýbaný na automatickém ohraňovacím lisu. Hliník ve větších tloušťkách má tendenci praskat v ohybu, pokud se s ním pracuje při pokojové teplotě. Tato slitina se však obdivuhodně drží a dá se ohýbat i do velmi ostrých úhlů. Zajímavá věc je, že tok materiálu sám vytvaroval protiskluzové hrany v místě ohybu. Vždycky se hodí vymyslet proces, kterým vznikne několik věcí najednou. Druhá zajímavá věc je, že na vznik dílů touto metodou není potřeba žádný tooling a vše vzniká pomocí standartního vybavení v dílně. 19 / 4 / 2012 — M Ch
Systémy mřížek jsou něco velmi přitažlivého. Mám rád ve věcech skrytou vnitřní logiku, o které ví třeba pouze tvůrce. Když pracuji na nábytku, vždycky se snažím vidět logiku komponentů, jak jsou spojené dohromady, jak každý komponent plní několik úloh. Tohle myšlení téměř vždy vede ke vzniku nějakého systému a je velmi příjemné vytvořit něco systemického, protože to většinou znamená, že pomocí toho systému můžou vzniknout i další nové věci. Ze systému se tak stane něco jako univerzální jazyk. Tohle jsou pro mě velmi důležité principy v designu. Pavouk na téhle fotce si ale evidentně chtěl odpočinout od čistě systematického přistupu a dal si jednu freestylovou síť. Určitě přitom netušil, že svou volnou tvorbu aplikoval na přísně logické struktuře rámu svítidla. Výsledkem je skvělý mix pořádku a chaosu. 12 / 4 / 2012 — M Ch
Další pozorování ze zámečnické dílny. Jeden z chlápků tam má svoje osobní chillout místečko schované pěkně vzadu. Nejvíc mě uchvátil tuning křesla za pomoci polystyrenové opěrky hlavy. Když je šéf z dohledu zasedne do křesla, usrkává levné kafe a náruživě pročítá místní bulvární tisk. 6 / 4 / 2012 — M Ch
Dílna je odjakživa známá svými nahotinkami. Neexistuje svářeč, který by neměl ve skřínce aspoň jeden obrázek vystřižený z pornočasopisu. Vždycky jsem přemýšlel proč je tak zásadní neustále koukat na nahé slečny při fyzické práci. Možná jsou roztažené nohy nejlepší způsob jak si uvolnit mysl a odlehčit si při práci myšlenkami na radostné volno. Vlastně mě napadá, že jedna ze zásadních výhod freelancera je možnost mixovat práci a zábavu zcela plynule. Bez porno-skříňky. No každopádně tato je vyjímečná, protože se zdá, že závistiví kolegové zde pár věcí oškrábali. Možná šlo o pomstu za snědený oběd. A jak tohle souvisí s designem? Souvisí, protože design = hodně času v dílně. 4 / 4 / 2012 — M Ch
Tohle je pár kožených pánských bot od Shoe the bear. Shora vypadají velmi spořádaně, jsou velmi dobře vyrobené a mají elegantní plavný tvar. Nohy v nich vypadají dobře a pasují do nich naprosto perfektně. To jsou všechno věci, o které jde při výběru, ale nejsou to věci kvůli kterým se člověk do bot zamiluje. Jejich magická stránka spočívá v tom, že mají v podrážkách debosovanou základní choreografii z Michael Jackson's Thriller. Jsou to právě tyhle přidané vrstvy, tyto důkazy o pozornosti k detailům, které člověka fascinují. Možná bych si boty nekoupil shora, ale jakmile objevím jejich tajemství zespoda, tak si je koupit prostě musím. 29 / 3 / 2012 — M Ch
Tohle je nový kousek v mé kolekci staré elektroniky. Je to přenosné AM rádio Panasonic Toot-a-Loop. Přijde mi zajímavé jako příklad přestylovaného produktu s jednou funkcí. Spotřební elektronika se na jedné straně vyvíjí směrem k víceúčelovosti počínaje prvními integrovanými hi-fi systémy, které navrhoval Dieter Rams pro Braun, až po iPhone, který kombinuje obrovské spektrum funkcí v jednom zařízení. Na druhou stranu se ale začínají objevovat nové produkty jako je foťák Lytro light field, které se soustřeďují na jednu funkci ovládanou jedním tlačítkem. Je příjemné pozorovat návrat k zaostřeným produkty, které nemají široké ambice, ale které jsou stylové a příjemně se používají. Toot-a-Loop živí 9V baterie, je vybaven vestavěným mono reproduktorem a standartním sluchátkovým konektorem. Představuji si také, že by se dal znovu přivést do života jako bluetooth přenosný reproduktor pro iPhone. 26 / 3 / 2012 — M Ch
Jeden kamarád mi vyprávěl dramatický příběh o jeho zatopeném sklepě a o kompletně zničené kolekci starých promítaček. Šel jsem se na tu destrukci podívat jakmile se voda vyčerpala. Všechno bylo pokryté oranžovým blátem a vše kovové bylo totálně rezaté. Jediné co přežilo byly tyto nádherné skleněné projekční čočky různých tvarů a velikostí. Hodí se mi do mojí inspirační skříně. 21 / 3 / 2012 — M Ch
Pokud někoho i třeba jen mírně zajímá design, nádherné produkty a pozornost k detailům, pak není možné přijet do Londýna a nejít se podívat na novinky v The Monocle Shop. Je to jeden z několika mezinárodně rozsetých obchůdků spojených s časopisem Monocle a je úžasný. Vhodné spektrum produktů vychází ze spoluprácí s mnoha špičkovými značkami, ale vše je zadáváno a editováno lidmi z Monocle. Jejich časopis je vyjímečný designem i tiskařským provedením a do hloubky pokrývá široké spektrum témat. V každém čísle jsou dokonce na zakázku dělané autorské ilustrace. Jejich produkty odráží stejné hodnoty a přístup, a tak bylo velmi příjemné utratit tam nějaké libry. 19 / 3 / 2012 — M Ch
Nejvíc příhodná filosofická definice neživých věcí (objektů) popisuje jejich existenci jako "chátrání". Od první chvíle, kdy se materiál výrobním procesem přerodí ve funkční věc, začne se ta věc pozvolna rozpadat. Čím víc se používá, tím je to horší. Tohle může být nesmírně otravné pro designéry i pro uživatele. Každý chce, aby věci nestárly a aby byly věčné. Je ale mnohem schůdnější snažit se najít něco přitažlivého v procesu stárnutí. Mě to přijde fascinující a rád v designu ovlivňuji jak bude věc stárnout studiem a volbou jejího materiálu a zpracování. Tohle jsou dva identické laserem vyřezané železné plechy. Ten šedý byl nastříkaný matným autolakem, ten rezatý zůstal jen tak a strávil celou zimu venku. Který z nich je lepší? 12 / 3 / 2012 — M Ch
Jedna z nejzásadnějších věcí v designu je, aby byl objekt rozpoznatelný a aby sám nějak dával najevo k čemu je a co s ním dělat. Funkce těchto zelených plastových destiček už je zapomenutá, ale všichni lidé, kterým jsem je ukázal, ihned interpretovali tyčku jako držátko, vzali do každé ruky jednu a používali je jako dvouvrstvý lorňon. To znamená, že všichni rozpoznali stejnou absurdní funkci a interpretovali objekt úplně stejně. Baví mě pracovat s těmito zažitými archetypy a kontrolovat tak strategicky zacházení s věcmi. 8 / 3 / 2012 — M Ch
Úlohy materiálů se velmi výrazně mění v různých dobách. V šedesátých letech bylo běžné koupit si dřevěný trojůhelník. Dnes budu mít nejspíš perspexový, hliníkový nebo nerezový. Zkusil jsem si tenhle dřevěný a funguje vlastně úplně skvěle a je stejně přesný. Navíc je mnohem příjemnější do ruky díky bukovému olejovanému dřevu. Nejvíc mě ale těší, že na něm není vůbec žádný brutálně přebarvený licencovaný Disney motiv. 6 / 3 / 2012 — M Ch
Přitahují mě často obyčejné věci, v kterých původně při jejich vzniku nikdo krásu nehledal. Jde spíš o jejich zvláštní charakter než o jejich materiální status. Tenhle levný rámeček na značku je perforovaný absurdním množstvím fixačních otvorů. Je přísně symetrický a pravděpodobně měl být čistě praktický a funkční, ale spolu s tím se z něj nechtěně stala jakási nesmyslná grafická dekorace. 3 / 3 / 2012 — M Ch
Ve studiu udržuji stálou velkou zásobu různých reálných věcí. Je to rozsáhlý mix materiálů, tvarů, výrobních metod. Pracuji na objektech vždy 1:1 a dohromady tak okolo vzniká všemi způsoby zaměnitelný vesmír možností a referencí, které mi pomáhají zhodnotit, rozhodnout a otestovat nové věci. Tahle skupinka rezatých řelezných odřezků, profilů a plechů začala v jeden moment vypadat jako záměrně přesně vyrovnaná špinavá kancelářská stolní sada. 28 / 2 / 2012 — M Ch
Nedávno jsem pracoval na tátově novém katalogu. Aby se daly přesně sladit gramáž ofsetového papíru a vazba, nechal jsem si vyrobit několik prázdných knihařských maket z různých gramáží. Ty prázdné čisté knihy bez tisku mi přijdou úžasné. Došlo mi při tom, že něco takového se vlastně nedá koupit, že víceméně nejzákladnější podoba sešitu neexistuje, protože ji nikdo nevyrábí. Ani MUJI se nepouští do tak čistých a základních věcí. Je to docela šokující, skoro jako by nebylo možné koupit si prázdnou bílou A4ku. 24 / 2 / 2012 — M Ch
Už nějakou dobu se zabývám klínem pod dveře a zjišťuji, že klín vůbec nefunguje. Je dost těžké vybrat univerzální proporce pro jakékoliv dveře a není žádný materiál, který opravdu drží. I nejměkčí silikon se zapráší a začne ujíždět. Zkusili jsme tento dřevěný, ale dřevo nemá dost tření, poškozuje dveře a tenký konec se rychle zničí, takže to je taky nevhodné. Vypadá to, že správně velká věc, s dostatečnou váhou a s madlem bude ideální, ale rozhodně ne klín. 20 / 2 / 2012 — M Ch
Asi nejvíc základní podoba koše na odpadky. Dvě obruče, tři tyče, několik svarů, žádná barva a igeliťák. V různých variantách se objevuje všude možně, někdy má přidaný poklop z popelnice. Tyto základní, upřímné a vše přežívající objekty říkají o designu mnohem víc než předpovídané umělé trendy. 18 / 2 / 2012 — M Ch
Tenhle bagr je naprosto geniální průmyslový produkt. Je jasné, že vzhledem se nikdo moc nezabýval, ale právě tahle obyčejnost forem z něj možná dělá tak přitažlivý objekt. Má i vyklápěcí světla na obou stranách jako Ferrari. Ovládají se z kabiny umaštěnou pákou. Určitě je to inspirace. 13 / 2 / 2012 — M Ch
Sériová výroba mě nesmírně přitahuje. Je to velké privilegium designérů vidět jak se věci identicky násobí a šíří ven, kde se stávají součástí rozličných scénářů. Vždycky se těším na magický moment, kdy moje práce na projektu končí, vše je do detailu doladěné, otestované a výroba se rozjede. 6 / 2 / 2012 — M Ch
Vytváření typologií věcí je moje oblíbená část designu. Je to divergentní fáze, kde jde o to nahromadit co nejvíce řešení v rámci daných pravidel. Nejsou zde žádná další kritéria ani funkce, je to pouze o vymyšlení a seřazení širokého spektra podobných věcí. Až v další fázi v typologiích hledám možná užití. Tohle jsou například některé deformace trubek. 5 / 2 / 2012 — M Ch